4 % trosek z druhé světové války byly použity k vytvoření antropogenního kopce ve Varšavě, který byl transformován ateliéry archigrest a topoScape na park u Mohyly Varšavského povstání. V tomto výjimečném projektu, který vyhrál Evropskou cenu za veřejný prostor 2024, jsou také produkty od mmcité, poskytují místa k sezení a rozjímání v různých úrovních parku. O přeměně tohoto místa jsme se bavili s Magdalénou Wnek z ateliéru topoScape.
Park u Mohyly Varšavského povstání je čtvrtým přírodním útočištěm vytvořeným na antropogenním kopci, který vznikl jako úložiště trosek po druhé světové válce. Jaká je jeho historie?
Toto místo bylo dlouhou dobu skládkou. Po pádu komunismu v 90. letech se na vrcholu parku postavil památník k připomenutí Varšavského povstání. Když jsme tam přišli, viděli jsme jeho obrovský potenciál. Trosky byly spolu s velmi invazivní vegetací všude přítomny. Uvědomili jsme si, že se nejedná jen o Varšavské povstání, ale i o obnovu Varšavy po téměř úplném zničení, což jsme chtěli v celém projektu odzrcadlit.
Jak jste přistupovali k místu vytvořenému z trosek?
Skládka byla technicky složitá a přirozeně nebyla zamýšlena jako památník, takže jsme čelili mnoha omezením. Trosky a umělá půda byly nepředvídatelné a nestabilní. Nemohli jsme však odstranit žádnou část kvůli ochraně dědictví, zároveň jsme museli použít speciální metody pro budování základů pro chodníky a schody. Jimi jsme zabezpečili inkluzivnost, tak aby každý, i s omezením, mohl vyjít až na vrchol. Zároveň jsme v projektu pracovali s vegetací, která spontánně rostla posledních 40 let.
Jaký byl stav místa, když jste ho poprvé navštívili?
Vegetace byla velmi hustá a invazivní, se slabou viditelností. Výzkum s názvem Bioblitz ukázal nízkou biodiverzitu a nadvládu několika agresivních druhů. To nás přimělo kreativně přemýšlet o designu, zachovat stávající vegetaci a podpořit nové druhy. Vysadili jsme mnoho nových rostlin ke zvýšení množství druhů, aby se proces sukcese přirozeně rozvinul a plynule se sloučil se stávajícím porostem.
Podél některých částí chodníků vyrostly podpůrné „stěny“, které působí jako vytištěné na 3D tiskárně. Jakým procesem vznikaly?
Materiál je směsí betonu a trosek. V roklinách je postaven přímo na zemi bez jakýchkoli izolací. Stěny byly ručně vyráběny šesti muži, kteří vrstvili beton s kusy trosek a pískem do bednění. Písek byl následně odstraněn po ztvrdnutí betonu. Když se procházíte těmito místy, můžete najít artefakty objevené během výstavby na místě.
Takže jste nevěděli, jak budou podpůrné stěny vypadat?
Přesně tak, i pro nás to bylo překvapení. Nemohli jsme průběžně hodnotit práci, protože byly stěny pokryty pískem. Tyto organické stěny se časem budou proměňovat, jejich povrch je navržen tak, aby jej pomalu „pohltily“ mechy a jiné rostliny. Celý proces se neustále vyvíjel; původně jsme chtěli použít jiné technologie, ale kvůli omezením jsme skončili s betonově – půdními stěnami s „příměsí“ trosek. Vytvořili jsme mnoho zkoušek a najali odborníka, abychom společně vyvinuli co nejlepší směs. Na místě jsme měli zároveň spoustu zkoušek, než jsme dosáhli tohoto efektu.
A co vzdělávací část, která je součástí parku? Co se v ní mohou návštěvníci naučit?
Spolupracovali jsme s Adamem Przywarem, který zkoumal využití trosek po válce ve Varšavě. Vytvořili jsme výstavu o kontextu obnovy Varšavy. Náš tým také četl deníky lidí zapojených do rekonstrukce města, hledali jsme příběhy a celkové kontexty z toho období. Množství lidí si pamatovalo pocit návratu do zničeného města a označovali ho za labyrint ruin. To bylo naší inspirací pro design výstavy. Vytvořili jsme gabionové konstrukce, které jsou plné trosek, abychom nejen ukázali historii, ale vyvolaly také pocit návratu do zničeného města.
Kolik trosek je v jednom koši?
Každý koš má obsah 20 m³, představuje to miliontinu celkového množství trosek ve Varšavě po druhé světové válce. Odhadli jsme, že Mohyla Varšavského povstání obsahuje 4 % všech trosek z Varšavy. Zbytek byl znovu použit k rekonstrukci města a k regulaci řeky Visly. Byly také rozdrceny a použity k výrobě nového stavebního materiálu, z kterého bylo postaveno několik budov ve Varšavě. Pouze materiál, který nebylo možno znovu použít, byl odvezen na čtyři městské skládky. Ostatní tři nyní slouží jako sportovní nebo jiné rekreační oblasti.
V centrální části parku jsou dlouhé schody s vystavenými artefakty. Proč jste je sem umístili?
Pokud bychom je nechaly na původních místech v parku, tak by je časem pohltila zeleň, čemuž jsme se chtěli vyhnout. Každý artefakt má svůj popisek, ve kterém vysvětlujeme jeho příběh. Schody mají výškový rozdíl 30 metrů od jejich začátku až po konec, což není málo, proto jsme na ně umístili také oddechové zóny z městského mobiliáře od mmcité.
V projektu můžeme nalézt kolekce Vera a Rivage. Jak zapadli do tohoto prostředí?
Na schody jsme umístili Veru v odstínu kortenu, aby ladila s dalšími prvky a artefakty. Lavičky nabízejí na schodech místo krátkého odpočinku, naopak do jižní části parku, do zeleni s krásnými výhledy, jsme umístili lehátka Rivage. Když na tuto stranu kopce zasvítí slunce a vy se pohodlně usadíte na lehátka, máte pocit, jako byste se ocitli někde ve Středozemí. Chcete se jen zaposlouchat do příjemných okolních zvuků.
Hledáte tyto speciální momenty v každém projektu?
Při navrhování se snažíme objevit všechny možnosti, které místo nabízí. Následně je aplikujeme do projektu prostřednictvím vhodného designu. Proto, i když používáme stejný přístup k našim projektům, každý z nich je odlišný.
Park je vítězem Evropské ceny za veřejný prostor 2024. Jaký byl proces soutěže a co pro vás ocenění znamená?
Cena je pro nás velmi důležitá. Hodnotí se v ní nejen design, ale také funkčnost a přesah jednotlivých projektů. Pořádá ji Centre de Cultura Contemporània v Barceloně. Mezinárodní porota v prvním kroku nominuje projekty ze všech evropských zemí, následně vybere přibližně 200–300 projektů, a z nich po pečlivém výběru pozve pět nejlepších na osobní prezentaci do Barcelony. Těší nás, že tento projekt porotu zaujal natolik, že získal první místo. Ukazuje totiž nové metody pro udržitelný rozvoj měst, a to může inspirovat další tvůrce.
