Rozhovor s ředitelkou Metropolitního institutu Bratislavy (MIB), Petrou Marko
Petra Marko je slovenská architektka a urbanistka. Dlouhodobě působila v Londýně, kde s Igorem Markem založila roku 2013 společnost zaměřenou na transformační principy placemakingu a zeleného urbanismu – Marko&Placemakers. Od roku 2024 je ředitelkou Metropolitního institutu Bratislavy, kde se mimo jiné dívá na rozvoj města skrz optiku dětí. S Petrou jsme se bavili o agendě organizace MIB, o postupné proměně Bratislavy a výzvách, kterým čelí, stejně jako Londýn. Také nám představila letošní řečníky konference Start with Children, která se koná 13. – 14. května v Bratislavě.
Metropolitní institut Bratislavy vznikl v roce 2019. Jaká témata v městě řešíte a prosazujete?
Metropolitní institut Bratislavy vznikl jako koncepční institut v oblasti architektury, veřejného prostoru, územního plánování a participace. Zjednodušeně by se dalo říct, že odpovídáme na otázku Jaké město chceme? Jak prostřednictvím tvorby a plánování fyzické transformace města, tak i jako facilitátor a mediátor skrz participaci s odbornou i širokou veřejností. Ve spolupráci s městem je naším cílem podporovat kvalitní městotvorbu a funkční řešení odrážející potřeby obyvatel, také budování aktivního a angažovaného vztahu lidí k společnému prostoru města. V kontextu naší historie a geopolitiky je to velmi důležité.
Jaké jsou největší výzvy, kterým čelí veřejný prostor v Bratislavě?
Veřejný prostor v Bratislavě byl dlouhodobě zanedbávaným tématem. Chyběly výraznější investice do veřejných prostranství, jakož i koncepční a strategická řešení. Po revoluci se město rozvíjelo bez jasně definovaných hodnot a principů, které by chránily veřejný zájem, což narušilo důvěru mezi veřejností, městem a investory. Současně s rostoucí životní úrovní výrazně narůstal podíl individuální automobilové dopravy a suburbanizace.
A co podnítilo jeho postupnou změnu?
Před zhruba dekádou Bratislava zaznamenala poptávku zdola, kde lidé začali aktivně řešit, jak chtějí v městě žít – ať už prostřednictvím vzniku pouličních trhů, komunitních zahrad nebo aktivováním prázdných městských budov. Aktuálně jsme v období, kdy má město jasnou vizi a cílevědomé politické vedení, které souvisí i se vznikem MIB. Náš institut s týmem téměř 70 interdisciplinárních odborníků a odbornic je nástrojem, jak město koncepčně a strategicky rozvíjet. Výsledky této práce na základě manuálů a principů MIB jsou už dnes viditelné v běžných tranzitních ulicích, ale i na ikonických, již revitalizovaných veřejných prostorech. Stojí na principech inkluze a kultivace společného prostoru, podpory pěšího pohybu, cyklistické dopravy a zvyšování atraktivity městské hromadné dopravy.
Asi je troufalé porovnávat veřejný prostor Bratislavy a Londýna, kde jste dlouho profesně působila?
I když jsou to velmi rozdílná města, Bratislava a Londýn mají společné výzvy – ať už v oblasti udržitelné dopravy, bydlení nebo veřejných prostor. Souvisí s urbanismem druhé poloviny dvacátého století, který zjednodušeně řečeno plánoval města primárně pro auta, ne pro lidi. Současně souvisí s klimatickou krizí, která je globálním problémem nás všech. V procesu rebalancování našeho vztahu k veřejnému prostoru je Bratislava na jiné startovací čáře než Londýn, ale v principu se ubíráme stejným směrem. Ta změna je už dnes viditelná.
Napadají vám konkrétní příklady?
Například revitalizace Náměstí slobody, které bylo celé dekády černou dírou na mapě. Vznikl jeden z nejpopulárnějších veřejných prostorů ve městě, kde se na koncert či protest setkávají tisíce lidí. Během běžného dne je to živé místo pro setkávání lidí či venčení psů. Sprístupněná fontána na náměstí je hřištěm pro děti i dospělé. Místo by se dalo přirovnat k transformaci Trafalgar Square v Londýně před dvaceti lety, které se z kruhového objezdu stalo skutečným náměstím vytvořením pěší zóny. Ani v Londýně se ale všechno neděje ze dne na den, například vytvoření pěší zóny na Oxford Street je v diskusích a plánech už desetiletí.
Jaké postavení mají děti ve veřejném prostoru, nezapomíná se na ně při městském plánování?
Organizace spojených národů definuje práva dětí – mezi nimi i právo na hru, právo se sdružovat (ve veřejném prostoru) a právo zapojit se do rozhodovacího procesu. Tím, že děti neparticipují ve volebním procesu, neměly potřeby dětí v městech vždy politickou prioritu. Stejně tak byly ve městech dlouhodobě zanedbávány potřeby žen, protože disciplíny jako dopravní plánování a městský rozvoj byly dominovány muži a zohledňovaly tedy více jejich potřeby. Situace se však na přelomu století začala měnit a dnes se rodově citlivé plánování či plánování s ohledem na potřeby dětí a žen dostává do popředí.
V jakých zemích se na potřeby dětí ve veřejném prostoru zaměřují delší dobu, naopak jak je na tom Bratislava, a jaký to má dopad na život?
Holandská města nebo naše sousední Vídeň se na těchto principech vyvíjela už od sedmdesátých let a dnes patří k nejatraktivnějším městům s vysokou kvalitou života pro všechny. Na Metropolitním institutu se inkluzí a potřebami zranitelných – tedy dětí, mladých lidí či seniorů zabýváme napříč všemi měřítky, od návrhu ulice až po územní plánování. Náš program Město pro děti se prioritně orientuje na zapojení dětí do městotvorby a transformaci okolí škol na lepší a bezpečnější prostory. Za tři roky prostřednictvím programu zlepšíme prostředí v okolí škol pro téměř 15 000 dětí. Opět to není jen o fyzické změně, ale také o budování angažované nové generace se silným vztahem k místu – proto je velkou součástí programu participace prostřednictvím různých aktivit jako Ulice na hraní, workshopy či vnímavé procházky.
Letošní témou konference Start with Children, kterou spoluorganizuje MIB, je otázka: Jak tvořit živé sousedství a komunity? Na jaké řečníky se můžeme na konferenci těšit?
Mezi hlavními řečníky je například Carlos Moreno, světově proslulý urbanista a autor konceptu 15-minutového města, které výrazně posunulo kvalitu města Paříž; Dinah Bornat, architektka, členka rady londýnského primátora a autorka nové publikace "All to Play for: How to design child-friendly housing"; Eva Kail, vídeňská urbanistka, která stála při proměně Vídně na jedno z nejlepších měst na světě prostřednictvím přístupu rodově citlivého plánování; Jonny Anstead, developer mnohonásobně oceněného komunitního bydlení Marmelade Lane v Cambridge; nebo Adam Gebrian, známý český propagátor architektury, který se s námi podělí o své zkušenosti z Barcelony očima svého syna. Je to jen výběr z mnoha řečníků, které všechny objevíte na stránkách konference.
Druhá konference, která bude probíhat po Start with Children, je Pulse v Ostravě. Tento rok na konferenci, s hlavním tématem restart, vystoupí také architekt a primátor Bratislavy, Matúš Vallo. Svět se neúprosně proměňuje – ekonomicky, sociálně, ekologicky – myslíte si, že by s těmito změnami měly držet krok i obory designu, architektury či městského plánování?
Architektura a design nás obklopují na denní bázi, proto je zásadní neustále se zabývat tím, jak plánujeme naše prostředí. Nebylo tomu jinak ani dříve, města jsou kolébkou lidské civilizace po staletí. Do roku 2050 se předpokládá, že 70 % světové populace bude žít v městech. Tvorba měst je proto klíčovým tématem nejen pro primátory, ale i pro vládní politiky a političky, ekonomy či sociology. Bude na městech a společnosti, jak se popasuje s výzvami, jako jsou klimatická krize či sociální a ekonomické nerovnosti. Disciplíny jako architektura, urbanismus a design mohou tento vývoj významně ovlivňovat, pokud politici pochopí jejich důležitou roli. Nasvědčuje tomu také trend v mnoha městech, která po letech znovu obsazují pozici městského architekta.
